FBC Playmakers Prostějov - florbalový klub

Jednou jsi nahoře, jednou dole. Platí to o životě lidí ale také o životě sportovních klubů. Playmakeři jsou toho zářným příkladem.

Prostějovští Playmakeři slaví letos, v roce 2020, dvacet let své existence. Je tedy čas na bouchání šampaňským nebo naopak na pohřební řeči? Ani jedno. Klub na tom není ani skvěle, ani příšerně, spíše se postupně hrabe nahoru a snaží dostat z bláta úpadku, kterým si v nedávné minulosti prošel. Jak se do něj dostal? Jakou má oddíl historii? A co od něj čekat v budoucnu? To se dozvíte na následujících řádcích.

2000 - 2003: První krůčky

Klub začal díky partě nadšenců, z větší části tehdy ještě studentů, v roce 2000. Tehdy přihlásil Jihomoravský přebor mužů a stal se v Olomouckém kraji teprve druhým registrovaným klubem (po Lipníku). Doteď se pyšní registračním číslem 241. Klub první dvě sezóny odehrál s jedním mužstvem, do té třetí už ale přihlásil také juniory. V sezóně 2002/2003 se také podařil první postup, a sice do Jihomoravské ligy mužů. Od roku 2003 pak oddíl vychovává také mládež, konkrétně juniory. Klub se postupně posouval nahoru, těžil zejména z početně a kvalitativně silných ročníků a z práce hráčů jako Boudové, Fojti nebo Sedláček.

2004 - 2010: Prudký růst

Po nutném "otrkání" přišel na řadu rozvoj. Florbal zaznamenal doslova boom: V roce 2004 klub postoupil do 2. ligy, rok nato dokonce do první ligy, kterou ale nakonec tým z časových a finančních důvodů pustil. Sezóna 2005/2006 se stala první a poslední, v níž klub tuto soutěž okusil. Zároveň však přibývala družstva mládeže, stejně jako mužů. V ročníku 2005/2006 oddíl poprvé do bojů postavil hned tři mužské celky, což Playmakerům vydrželo do roku 2010. Prudce zároveň rostl počet členů: maxima dosáhl v roce 2011, tehdy jich tým reprezentovalo 108. Nicméně se už předtím začaly objevovat problémy. První větší se objevil v roce 2007: tehdy se od klubu oddělila část členů a založila samostatný klub SK K2 Sportcentrum Prostějov. Přešla sem část mládeže, část trenérů a několik mužů. A vznikla rivalita, která pokračuje dodnes. Oddíl se nicméně ještě v roce 2010 nenacházel v mizerném stavu: měl početnou mládež, držel druhou ligu a vcelku i výsledky.

2011 - 2014: Pád do hlubin

V následujícím tříletém období to však už neplatilo. Klub opouštěli hráči, někteří končili, někteří přešli do SK K2. Hlavně se však přestalo postupně pracovat s mládeží, což se projevilo na upadajících výsledcích. Muži přišli o rezervní "C" tým, "Béčko" pak v roce 2013 skončilo v tak bídném stavu, že už nebylo v dalším ročníku přihlášené. Nedařilo se navíc ani "A" týmu. Zatímco v sezóně 2008/2009 byl ve 2. lize třetí, rok nato už sedmý. Následoval posun na osmé místo. V další sezóně už ovšem Playmakers skončili předposlední. Ročník 2012/2013 byl v jejich podání poslední aspoň trochu solidní, tým se dostal zpět na osmou příčku. V sezóně 2013/2014 však přišel pád na samé dno: Prostějov získal ve 22 zápasech pouhých 12 bodů. Nejenže se navíc rozbila výkladní skříň klubu, sezóna skončila jeho celkovým debaklem. Oddíl se topil v dluzích, odcházeli mu hráči i trenéři. Nakonec došlo k rozprodání talentovaných mladíků, částečné změně vedení a také k opuštění nejen 2. ligy, ale zejména k ukončení činnosti celé mládeže.

A důvody konce? Je jich více. Především jsou to ale, jak jinak, lidé. Lhostejnost, nezodpovědnost, nezájem, pasivita a chybná rozhodnutí (nejen) vedení klubu postupně proměnily kvalitní oddíl s historií, zázemím a úspěchy v trosky.

2014/2015

Ročník začal pochopitelně chmurně. Zatímco městský rival rostl a sílil, částečně díky odchodům z Playmakerů, Playmakers přišli o drtivou většinu členů, o druhou ligu a s odchodem mládeže i o budoucnost. Klub nakonec dal dohromady "A" a "B" tým, v obou případech byla mužstva složená převážně ze starých harcovníků, ovšem někteří mladší hráči zůstali oddílu věrní, což se později ukázalo, jako klíčové: kromě starších hráčů jako byli Zdeněk a Milan Fojtovi, Martin a Marek Boudovi, Miroslav Sedláček, Štěpán Panák, Daniel Miczek nebo Josef Ťuik v klubu zůstali také zástupci mladší generace jako Lukáš Brumlík, Aleš Horváth, Martin Pekař nebo Milan Hnízdil s Dominikem Vychodilem.

"A" týmu se nakonec podařil husarský kousek kdy jednoznačnými výsledky a s náskokem 11 bodů vyhrál Olomouckou ligu mužů a postoupil do Regionální ligy. Bodování týmu tehdy vyhrál Jan Hloch (57 bodů), následovaný Danielem Miczkem (52) a Zdeňkem Fojtem (38), nejproduktivnějším obráncem byl Milan Fojt (27 bodů), nejčastěji nasazovaným (a nejúspěšnějším brankářem) byl Štěpán Panák (13 výher). "Zlým mužem" týmu, nejvylučovanějším hráčem byl opět Jan Hloch (26 tm). Velkou měrou se na úspěchu podílel trenér Martin Bouda. "B" tým pak zprvu hodně tápal, mířil od porážky k porážce. Nicméně postupně se jeho výkony ustálily. Tým posílili hráči jako Vojtěch Němec nebo Václav Trčka. Naopak kariéru po sezóně ukončil Branislav Korbačka. Nejproduktivnějším hráčem týmu se stal Milan Hnízdil (52 bodů), následovaný Zdeňkem Fojtem (26) a Dominikem Vychodilem (21). Nejproduktivnějším obráncem byl Tomáš Hrubý (20 bodů), brankářskou jedničkou týmu David Redlich (5 výher). Týmu se ale celkově příliš nedařilo a nakonec skončil v sedmičlenné tabulce pátý.

2015/2016

Playmakeři v sezóně slavili své půlkulatiny. A (nebýt slavné minulosti, v té době už zapadané prachem) skoro to i na oslavu vypadalo. Oba týmy totiž dosáhly velkých úspěchů, oba totiž shodně skončily na druhém místě. "Áčko" zaostalo o čtyři body za postupující Orlovou, naopak uhájilo těsný náskok před Hranicemi. Béčko zase skončilo o čtyři body druhé za postupujícím Jeseníkem. Zklamání hráčů na rozhodujícím turnaji, navíc domácím, však tehdy bylo tak velké, že to nepřežil ani pohár za druhé místo. Což musí Playmakery nyní dvojnásob mrzet, jelikož se jednalo o poslední takové ocenění. Tým přitom paradoxně stejně z Olomoucké soutěže mužů do přeboru postoupil: došlo ke slučování lig.

Vraťme se ale k týmům. "A" tým bodově vedl Daniel Miczek (43 bodů) následován tradičně Zdeňkem Fojtem (36) a Janem Hlochem (23). Nejproduktivnějším obráncem byl Marek Bouda (18 bodů), brankářskou jedničkou se 100% odchytaných minut pak Štěpán Panák (opět 13 výher). Nejvylučovanější pak byl tentokrát Vojtěch Němec.V mužské rezervě se nejvíce dařilo Petru Balcárkovi (22 bodů), kterého následovali Václav Trčka (20) a Martin Pekař s Vítězslavem Krajčou (oba 16 bodů, první ze jmenovaných byl zároveň nejproduktivnějším obráncem). Brankářský tandem utvořili Michal Obručník a David Redlich. Tým před sezónou opustila jedna z opor Milan Hnízdil, zkusil si angažmá v Přerově, k němu se navíc přidal také Lukáš Brumlík. Dále už v týmu nepůsobil Tomáš Hrubý, jeden ze služebně nejstarších hráčů klubu, úplně skončil také střelec Vladimír Hurdálek.

I přes dobré sportovní výkony skončila sezóna neslavně. Vztek z neproměněného postupu praměnil v odchod hráčů jako třeba Radoslav Bílek. Zejména se však tehdejší vedení rozhodlo nepokračovat: kompletně. Naráz tak zůstaly neobsazené posty obou vedoucích mužstev, předsedy, místopředsedy i sekretáře klubu. Po velmi vypjaté valné hromadě se nakonec uvolilo klub převzít trio Sobecký, Zbránek, Pustějovský doplněný o vedoucího Béčka (Adam Pustějovský) a Áčka (Zdeněk Fojt). Klub se ovšem na konci léta nacházel v dezolátním stavu: Áčku chyběli lidi, nebyl domluvený trenér, místo na tréninky ani na zápasy, web se nacházel ve fázi rekonstrukce až neexistence, mládež nadále chyběla. Tehdejší vedení však alespoň nástupcům zanechalo klub v dobré finanční situaci.

2016/2017

Nové vedení se pustilo do práce, začala složitá cesta z další krize, která opět hrozila, že ukončí existenci klubu nadobro. A jedna z cest se nabízela: znovu založit mládež. Něco obnovovat po skoro třech letech neexistence je velice složité. Ale podařilo se: díky iniciativě Milana Hnízdila a Michala Sobeckého začal v říjnu a listopadu 2016 nábor do týmu dorostu. 17. února 2017 pak byl uspořádán první trénink v tělocvičně SŠ Polytechnické v Prostějově za účasti více než tuctu mládežníků. Tým se rozrůstal a i když dubnový přáelský turnaj s Uničovem, Droždínem a Přerovem nedopadl dobře (tři prohry, pouhé dvě vstřelené branky), došlo k přihlášení týmu.

Podívejme se nyní na zbylá družstva. "A" tým měl pro sezónu dva cíle: skončit do třetího místa a přeskočit v tabulce SK K2. První se nepodařil, Eskáčko však zaostalo o 8 bodů. Tým nakonec obsadil čtvrté místo. Hodně se o to zasloužili opět Daniel Miczek a Zdeněk Fojt (44 a 35 bodů), třetím nejproduktivnějším hráčem byl Radim Zbránek (24 bodů), na 20 bodů dosáhl nejproduktivnější bek Marek Bouda. Kromě Štěpána Panáka, tradiční jedničky, si zachytal také Miroslav Klimeš. "Zlým mužem" se pak stal s těžko překonatelnými 76 trestnými minutami Petr Balcárek. Béčko nakonec skončilo taktéž čtvrté, o sedm bodů v tabulce nestačilo na FBS Olomouc. Tým nicméně pookřál díky příchodům hráčů jako Kamil Pán, Pepa Koranda a dalších. Mužstvo hrálo velmi kvalitně směrem dopředu, hra obranná už ale tak podařená nebyla. Tomu odpovídají i statistiky: ty ovládl Michal Konečný (32 bodů) před Kamilem Pánem (27) a Dominikem Vychodilem (18), který byl zároveň nejproduktivnějším obráncem. V brance se střídali Ondřej Vybíral a Miroslav Klimeš, jasná jednička tentokrát nebyla.

2017/2018

Do sezóny šel klub s nemalým očekáváním. Stále držel Regionální ligu mužů, navíc první sezónu měli odehrát dorostenci. Očekávání se však prakticky nenaplnila. A sezóna nakonec skončila dalším pádem.

V "A" týmu už se dlouho šuškalo o odchodu několika starších opor, pravděpodobně do florbalového důchodu. A tak se částečně stalo: klub totiž nejprve v roce 2016 opustil Marek Bouda, hlavně však Áčko nedosáhlo na vytyčený cíl: do poslední chvíle se rvalo o titul, jenže ho získalo SK K2, postoupilo do Divize a na naše muže zbylo pouhé 4. místo. Po tomhle nezdaru, navíc na hřišti Reálnégo gymnázia, kde klub vznikal, se řada hráčů rozhodla ukončit činnost. Někteří ovšem rozhodnutí přehodnotili. Nakonec tak čtveřice Fojt, Fojt, Ťuik a Hloch přešla do SK K2 Prostějov. V družstvu, které vedl v poslední sezóně do regionální ligy Zdeněk Fojt, bodoval nejvíce právě hráč s číslem 81 (30 bodů), opět následován Danielem Miczkem (25). Mezi tradiční opory se vklínil ještě Karel Hloch (29 bodů). Nejproduktivnějším obráncem byl Milan Fojt (15 bodů), nejvylučovanějším hráčem Radek Šimíček. Sezónu opět odchytal téměř celou Štěpán Panák, první vychytanou výhru si ale připsal Miroslav Klimeš.

"B" týmu se pak v sezóně vůbec nedařilo a nakonec skončil až šestý. Mohla za to především slabší obrana a nízká úspěšnost střelby. V týmu se přesto vyprofilovalo kvalitní jádro, statistikám vládli Josef Koranda, Michal Konečný a Kamil Pán, tým navíc oslavil příchod později důležité posily Petra "Hanziho" Heinische. O porci minut v brance se opět podělili Miroslav Klimeš s Ondřejem Vybíralem a zdálo se, že konečně klub našel do "B" týmu stabilní brankářskou dvojici. Tu pak měl také Dorost, ovšem úvodní sezóna se mu vůbec nepovedla. První turnaj odehrál se skóre 0:35. Pak sice zabral a porazil Šumperk, bod ještě sebral rezervě Olomouce. To však bylo vše a tým obsadil poslední místo. Nejproduktivnější byl Miroslav Bukovan (14 bodů), následovaný Tomášem Novákem (11) a Erikem Špičákem (7). Nejproduktivnějším obráncem se stal Michal Závodný (5 bodů), jedinou výhru si připsal v brance Šimon Galandák, který ale po sezóně od týmu odešel, stejně jako třeba Erik Špičák, Aleš Marák nebo Adam Dittman.

Co ale bylo horší, opět se začaly objevovat odstředivé tendence. Objevily se informace o schůzce, na níž se část vedení Playmakerů (bez vědomí ostatních členů) sešla s delegací z SK K2. Výsledek? Domluva o spolupráci a následné debaty o založení úplně nového klubu, praktického sloučení SK K2 a FBC Playmakers. Klub tak sezónu dohrával s tím, že možná úplně zanikne. Řada hráčů se totiž vyslovila pro sloučení.

2018/2019

Sezóna 2018/2019 byla pro Playmakery nemálo složitá. Áčko už bojovalo jen v Olomoucké lize mužů, vyšší soutěž klub pustil, "B" týmu pak nepřišli někteří slíbení hráči a odehrálo tak sezónu s torzem. Z dorostenců se pak stali junioři, výsledkový ani výkonostní progres ale nenastal. Tým se navíc dočkal velké rány v podobě prosincového hostování Miroslava Bukovana v SK K2. Klub pak v srpnu 2018 odehrál zatím poslední mače v Poháru České pojišťovny: nakonec s bilancí 1-0-3 vypadl po prvním kole hraném ve Žďáru nad Sázavou.

Muži si pak prošli doslova očistcem. Mladý tým nedokázal soupeřům vzdorovat a nakonec skončil poslední. A do další sezóny už k přihlášení Áčka nedošlo. Produktivitu ovládl Patrik Dočkal (34 bodů), následovaný Michalem Konečným (27) a Kamilem Pánem (25). Nejproduktivnější obránce byl Dominik Vychodil (11 bodů), bránu střežil Miroslav Klimeš (4 výhry). Tým nakonec sezónu zakončil s osmibodovým odstupem za předposlední Mohelnicí.

Béčku se naopak vzdor předpokladům dařilo. Zprvu mu pomáhal (stejně jako Áčku) Miroslav Bukovan, pravidelně nastupovali i další junioři jako FIlip Schuster (14 bodů) nebo Richard Minx a Michal Závodný. I tak ale měla rezerva mužů co dělat, aby se seskládala. Konečné 5. místo a těsné získání lepší půlky tabulky tak bylo malým zázrakem. Produktivitou se na něm nejvíce podíleli Milan Hnízdil (41 bodů), Lukáš Brumlík (31) a Petr Heinisch (26). Nejproduktivnějším obráncem byl Radim Kravák (13), Miroslav Klimeš pak odchytal drtivou většinu zápasů, vypomohli ještě Štěpán Tichý a Martin Pekař. Sezóna se tak dala vcelku z pohledu Béčka hodnotit jako úspěšná: podařilo se vylepšit umístění a zapojit mládežníky.

Ti naopak, mírně řečeno, nezářili. V sezóně neuhráli ani bod a zakončili ji s vysoce negativním skóre. Nejproduktivnějším hráčem byl Tomáš Novák (11 bodů), v závěsu za ním Filip Schuster (8) a Michal Závodný (5). Brankářským tandemem byla opět dvojice Adam Konvička a Miroslav Vatter. K rozpadu týmu ale vzdor mizerným výsledkům nedošlo. Po sezóně skrz dohodu odešel od týmu dosavadní trenér Michal Sobecký a jeho místo zaujal jako hrající trenér navrátilec Miroslav Bukovan s asistentem Zbyňkem Mráčkem. Mužstvo začalo shánět posily a připravovat se na další sezónu.

Co je snad ještě důležitější, nedošlo k ukončení činnosti klubu. I o něm se na valné hromadě před koncem sezóny diskutovalo. Opět se na něj ale nedostalo. Hráči se dohodli, že budou pokračovat, velká část hráčů z "A" týmu nyní přešla do Béčka, které mělo být od dalšího roku jediným týmem mužů. Z trenérského postu byl pro absenci na zápasech i na trénincích odvolán Radim Zbránek, hlavně však bylo potvrzeno dosavadní provizorní vedení: Michal Sobecký, Lukáš Brumlík a Miroslav Klimeš dostali důvěru na další dva roky.

2019/2020

Po nepovedeném předešlém ročníku šel tým do nového s ambicemi. Nemalými: Tým juniorů výrazně posílil a byl pospolu třetím rokem, muži získali posily z Áčka. A začala se formovat myšlenka na vznik dalšího mládežnického družstva.

Muži začali sezónu skvěle: zprvu se jim dařilo vyhrávat, soupeře přitom přestříleli, často nemalým rozdílem. Tým v průměru dával sedm branek na zápas, hrál navíc ve stabilní sestavě. Mužstvo vedené Petrem Heinischem padlo až se silným Přerovem v odvetě a následně s konkurentem, lídrem tabulky Lipníkem nad Bečvou. Celkově se ale mužům dařilo a nakonec zapisují druhé místo, právě za suverénním Lipníkem v čele s naším bývalým brankářem Štěpánem Panákem.

Junioři to měli těžší. Tým vstoupil do sezóny porážkami, ovšem ne tak drastickými jak v minulých letech (dva roky zpět 0:17 a 0:18, rok na to 0:12 a 0:6, nyní 2:6 a 0:10). Po čtyřech zápasech ale z pozice trenéra odstoupil Miroslav Bukovan a nahradilo ho duo Martin Pekař-Lukáš Brumlík. Playmakeři následně vyhráli nad outsiderem z Vikýřovic a ještě více vylepšili výsledky, které už za Miroslava Bukovana začaly být lepší. Skvělý zápas pak sehráli Playmakeři s SK K2 8. prosince. Utkání bylo derby se vším všudy, včetně hlučných, početných fanoušků, emocí a dramatického závěru. Postupně pak Playmakeři začali sbírat body. Jejich počet se nakonec zastavil na čísle 10, přičemž ale klidně mohl být dvojnásobný.

Klub ale vešel do roku 2020 ještě s jednou novinkou: začal totiž budouvat mužstvo starších žáků. Po úvodních nezdarech se postupně začali scházet, nejdříve na trénincích juniorů. Od listopadu naopak trénují samostatně, v únoru pak vzrostl počet  tréninků žáků na tři týdně. A žactvo postupně nabírá na síle. Už nyní (polovina února 2020) je tak prakticky jisté, že do příští sezóny vstoupí Playmakeři opět početnější a s širší mládežnickou základnou. :-)

Bohužel, sezónu zasáhla nepříjemnost v podobě koronaviru. Zatímco začátek března přinesl omezení sportovních a kulturních akcí nad 100 lidí a stále to vypadalo, že Playmakeři sezónu dohrají, 12. března zašla vláda ještě dál a zakázala také události nad 30 lidí. Junioři a muži tak shodně přišli o šest zápasů. A s ročníkem, který pro změnu nebyl vůbec špatný, se loučili předčasně.

2020/2021

Minulý ročník zkrátil bohužel koronavirus. Některé naše týmy tak sehrály jen část zápasů. Tentokrát zde byla určitá naděje, že se zadaří více. Ale jak už to bývá: člověk míní, pán Bůh mění. A tak se stalo, že tentokrát naše celky odehrály jen dva či čtyři zápasy.

Áčko mužů bohužel stihlo jen dva zápasy. V tom prvním podlehlo po přestřelce Troubelicím, které jsou trvale naším neoblíbeným soupeřem. Ve druhém Prostějov vyzrál v derby nad Kostelcem na Hané. Sezóna byla rozlučkou s Aldou Horváthem, který ze zdravotních důvodů ve 23 letech ukončil kariéru. Naopak, podařil se návrat Marka Boudy, což byl největší comeback za posledních pět let.

"B" tým sehrál jen čtyři zápasy a pouze v jednom bodoval. Ve druhém utkání rozstřílel Jeseník. Postřelmov, Céčko Hranic tvořené juniory a nakonec i Lipník byli nad naše síly. Pro některé naše hráče šlo ale o první zkušenosti mezi muži. Příkladem budiž Jaroslav Půda a zejména Tomáš Novák, který si zastřílel a na svém prvním dospělém turnaji zapsal 7 branek. I přes nepřízeň skóre a brzké skončení sezóny se jednalo o důležitý start do té následující. K týmu se přidal třeba Jiří Tichý, vrátil se navíc matador Tomáš "Hrubec" Hrubý. Tým položil základ sestavy do příští sezóny.

Naši mladíci, junioři, do ročníku vstoupili oslabení o ročník 2001, který nově zápolil za muže. I tak ale působil v utkáních velice slušně. Tým kapitána Zbyňka Mráčka bojoval ze všech sil. Bohužel, bodově se v mimořádně krátké sezóně neprosadil. Zejména proti Petrovicím přitom chybělo málo: tehdy vedoucí tým tabulky rozhodl o utkání vteřinu před koncem hrací doby. Charakteristické v sezóně pak pro tým bylo, že musel dojíždět na turnaje do dalekých končin. Vyrazil tak do Bolatic u Opavy nebo do Bílovce, kde jim ale netěsnila střecha na hale. Turnaj tak skončil dříve, než začal.

Starší žáci stihli pouze jeden turnaj, konkrétně legendární výjezd do Jeseníku. Tým tvořili nezkušení hráči, kteří předtím nikdy soutěžní zápasy nehráli. Ukázalo se každopádně, že tým umí solidně útočit - vytvořil si ohromné množství šancí - ale ne tak přesně střílet a ještě mnohem hůř bránit. Z utkání s Přerovem byla vyloženě ostuda, dvacet obdržených branek se jen tak nevidí. Týmu každopádně sezóna skončila velice brzo. A není tak příliš moc co hodnotit.

Mladší žáci na tom byli podobně jako starší. I oni odehráli jediný turnaj, ani oni se z bodů neradovali. Na turnaji v Olšanech u Prostějova trochu potrápili eskáčko, vyrovnanou partii sehráli jen se Šumperkem (prohra 0:3). Podobně jako u starších žáků, i zde platilo, že součet všech předešlých zkušeností se soutěžními zápasy byl "0". Pro děti se však jednalo o zajímavou zkušenost. Mnohé si ukázaly, že florbal hrát umí, dalším zase hra ukázala, v čem mají rezervy.

Klub i přes koronavirovou situaci hráčsky posílil. Jednak se snížil poměr odcházejících hráčů, hlavně ale přibyla celá řada nových hráčů a hráček: oproti minulosti se u nás na florbal vrhlo hodně holek. Počet aktivních členů znovu atakoval hranici 100 lidí. A opět se stávalo, že se k florbalu po dlouhé době vrátili někdejší hráči.

2021/2022

Předešlý ročník zůstal ve stínu koronaviru: byla to fakticky sezóna, která neproběhla. Bohužel, podepsalo se to na odchodu některých lidí, kteří přehodnotili priority nebo se prostě rozhodi s florbalem skončit (například Jarda Půda, Petr Hála nebo Štěpán Sogel). JIní pokračovali. A co víc, mnoho dalších se přidalo.

Muži "A" zažili sezónu plnou veletočů. Po prvních osmi zápasech byl tým na odpis a směřoval do podpalubí Olomouckého přeboru mužů. Nicméně, mužstvo posílilo o Václava Trčku a Vítězslava "Slavoje" Krajču, dva odchovance a nesmírně šikovné útočníky. Záhy po nich se k florbalu po šesti letech vrátil Martin Bouda. Tým dostal nový impuls a najednou začal vyhrávat. Nakonec se dostalo až na poslední turnaj, kde šlo o jedno: potvrzení prvního místa a možnost postupu do Olomoucké ligy. Ten se povedl a oslavy v Litovli tak mohly začít.

"B" tým začal ročník s širokou soupiskou. Pak ale přišla "jenže". Jenže zranění, jenže práce, jenže nespolehlivost. A přišel rovněž nedostatek obránců. Tým tak pravidelně povolával duo Mráček-Bukovan na pomoc. Mužstvo mělo ambice, nakonec však výrazně zaostalo za vedoucím duem Saros Olomouc-Postřelmov. Výsledné čtvrté místo bylo určité zklamání. Přesto, Béčko mělo po celou dobu v týmu dobrou partu, slušný herní projev a dalo prostor mnoha mladým hráčům, kteří se potřebovali "otrkat". Jako objev sezóny se ukázal zejména Jiří Tichý, dobře se ale uvedl i navrátilec Jakub Matoušek, který by ale za svou "mušku" potřeboval někdy dostat za uši...

Dorost vstoupil do sezóny jako nový ale ambiciózní tým. Řada hráčů si ostatně rok předtím zkusila hru v juniorské kategorii. Od začátku to ale příliš nelepilo. Předzvěstí nedobrých výsledků byly už prohry v přípravě. Ty pokračovaly i v lize, což vyvrcholilo porážkou s Lipníkem (0:12). Tehdy k dorostu nastoupil trenér Lukáš Brumlík a vystřídal tak Michala Sobeckého, jenž se s ním prohodil u elévů. Výsledky se ani následně příliš nelepšily. Mužstvo tak skončilo v horší polovině tabulky a tedy ve výkonostní "B" skupině. Zde už to bylo herně i výsledkově lepší. Body ale přišly až v samém závěru sezóny, kdy tým přetlačil Litovel. Družstvo ale mohlo bodů získat mnohem víc: mrzet jej mohou zejména zápasy s Litovlí, SK K2 Prostějov a Mohelnicí.

Před sezónou bylo víceméně jasné, že starší žáci to nebudou mít úplně jednoduché. Velká část z nich věkově ještě patřila mezi žáky mladší, tým byl velmi nezkušený a navrch jej opustil jeden z nejšikovnějších hráčů, Štěpán Sogel, následován Janem Kostelanským. Následná sezóna se pak nepovedla. Tým mířil od porážky k porážce. A když už to někdy vypadalo, že se blýská na lepší časy, následoval debakl. Mužstvo výrazně táhl zejména Lukáš Šponer, z něhož se stal velice dobrý střelec. Nicméně, bylo to málo. Herně se tým přesto pomaličku posouval směrem nahoru.

Tohle měla být zcela nová zkušenost. Elévy totiž klub ještě nikdy ve své historii neměl. Tým se přihlásil do soutěže s tak tak naplněnou kapacitou. A v prvních třech turnajích měl málem i kvůli koronaviru problém se poskládat. Na jeden turnaj jel dokonce jen v osmi (!) lidech. Družstvo se ale během sezóny povedlo mohutně doplnit. A s přibývajícími hráči, hráčkami a zkušenostmi začal být vidět pokrok. Při systému současné hry na dvou hřištích nejprve (už v úvodu sezóny) naši nejmladší vyhrávali na jednom ze dvou hřišť. Poté se jim stejný kousek vedl opakovaně. Až na předposledním turnaji si ale připsali první výhru, s Lutínem. Tým nakonec ukázal, že je velmi dobrou partou. Navíc také to, že potenciál je zde obrovský.

2022/2023

Přelomová sezóna? Možná. To můžeme zhodnotit až zpětně, v budoucnosti. Nicméně jedno je jasné: ročník 2022/2023 byl z některých důvodů pro Playmakery mimořádně důležitý. Podařilo se jim totiž přihlášit hned sedm týmů, řadu hráčů se klubu podařilo udržet, mnoho dalších naopak přišlo a Playmakery posílilo. A, co je také důležité, klub přežil všeobecné zdražování, které se nutně podepsalo také na klubové kase. Jako bonus pak přišly sportovní úspěchy završené tím největším: nečekaným a o to sladších postupem "A" týmu do regionální ligy mužů.

A právě tím začneme. Áčko vstupovalo do sezóny s nepočetným týmem, navíc coby nováček v soutěži bylo možná i v pozici outsidera. Hlavním cílem pro sezónu bylo každopádně dostat se do středu tabulky a s předstihem se vyhnout boji o udržení. Jenže tým předčil očekávání: po brzké domácí prohře s Droždínem velkou část sezóny vyhrával a držel se v tabulce vysoko. Dokonce bojoval o první místo. V samém závěru body ale mužstvo na dvou turnajích po sobě ztrácelo body. A vypadalo to, že nakonec nebude jinak dobrá sezóna stačit ani na "bednu". Playmakeři ale poslední turnaj zvládli, když sice nejprve padli s Přerovem, následně ale porazili Lipník a umístili se na třetím místě. Ukázalo se navíc, že rezerva Přerova ani Kostelec na Hané postoupit nechtějí. Efbécéčko naopak po postupu sáhlo a dostalo se tak do Regionální lig mužů, ve které naši hráči působili naposledy v sezóně 2017/2018.

"B" tým měl za sebou méně povedenou sezónu. Tým sice na prvních turnajích vyhrával, pak ale přišla dlouhá šňůra šesti proher v řadě. Ne třeba vysokých porážek, přesto všaks tále porážek. Až v poslední třetině sezóny se tým dostal do solidní formy. A podobně jako Áčko, ročník završilo na posledním turnaji solidním počinem: nejprve mužstvo zdolalo vysoko Kostelec na Hané, následně remizovalo po vyrovnané bitvě s Lutínem. Tým však zaostal za očekáváním, v tabulce za sebou nechal tři soupeře a ani předváděná hra, ani týmovost nebyla taková, jako bylo třeba. Pozitivem ale byla zlepšující se situace Béčka (po všech stránkách) na posledních turnajích a to, že si za "B" tým mohlo zahrát i nemálo juniorů. Někteří rozhodně ukázali potenciál.

Po roční přestávce přihlásil klub i juniory. Bohužel, před začátkem sezóny a také na jeho začátku několik hráčů od týmu odešlo a odchody se podařilo nahradit jen zčásti. Trenér Lukáš Brumlík tak měl k dispozici jen okleštěnou sestavu. I to přispělo k nepovedenému ročníku, kdy tým vybojoval pouhý bod. Turnaje  přitom místy i zvládal, nedokázal ale odehrát celý zápas na úrovni. A výsledkem byly i vysoké prohry. Ročník byl po všech stránkách nepovedený. A i proto bylo rozhodnuto, že do dalšího roku se s juniorkou nepočítá.

Pro starší žáky to měl být důležitý rok. A takový, kdy zapomenou na sezónu 2021/2022. V ní totiž nezískali ani bod, naopak inkasovali ohromné porážky. A podařilo se! Týmu výrazně pomohlo rozdělení soutěže po polovině sezóny na slabší a silnější polovinu pelotonu. Playmakeři s devíti body na kontě zamířili do skupiny "B". A po zbytek sezóny sbírali postupně bodíky. Výsledek? 22 bodů, tři vyhraná derby a poměrně slušný herní dojem. Důležité bylo, že družstvo v průběhu sezóny výrazně posílilo, i když ze zdravotních důvodů přišlo o střelce Martina Hnízdila. Jinak měli ale žáci za sebou poměrně slušnou sezónu.

Mladší žáci byli, podobně jako junioři, přihlášeni po roční pauze. Očekávání zde ale nebyla malá: už předešlou sezónu se tehdejší elévové prezentovali ve své první sezóně slušnou hrou. Nyní se k nim navíc mělo připojit několik nových hráčů a pak ti, co v uplynulém roce hráli za starší žáky. Tým tentokrát dlouho na výhry nečekal. Pak ale nastal útlum: přišli těžší soupeři a období, kdy se moc nedařilo. Vše pak ale "rozčísl" druhý turnaj v Přerově, na němž tým začal jako tým i působit. Zbytek sezóny družstvo odehrálo ve slušné pohodě a na závěrečném turnaji nečekaně získalo hned tři výhry ze čtyř možných po velmi sympatických výkonech. Ročník zakončil už tradiční piknik s pizzou.

Elévovy čekala těžká sezóna: do mladších žáků jim odešlo několik opor, navíc přes léto mnoho dětí na tréninky nechodilo. Zprvu tak panovaly obavy z toho, co sezóna přinese. Paradoxně byl přitom vstup do ní tím nejlepším, co ročník z pohledu elévů nabídl. Mužstvu se povedly turnaje v Olšanech a v Litovli, následně zazářili v Kostelci na Hané. Jindy to naopak taková sláva nebyla, tým (nejen) v době prázdnin trápila řada omluvenek a zejména turnaj v Uničově byl opravdu hororem. V závěru sezóny však přišla k týmu řada nových hráčů a hráček, tým výrazně posílil. A jak hráčstvo, tak trenérstvo se tak může do dalšího roku dívat s optimismem.

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek